cs
Deník Otty Wolfa
Pohnuté osudy české židovské rodiny za II. světové války.Dokument vznikl na základě skutečného příběhu židovského chlapce Otty Wolfa, který se spolu s rodiči a starší sestrou ukrýval v letech 1942–1945 v lesních a jiných skrýších v okolí Tršic na Olomoucku. Sled každodenních událostí ve zcela extrémních podmínkách zaznamenával pečlivě každý den do deníku, jehož knižní podoba vyšla teprve po padesáti letech a stala se předlohou pro námět i scénář televizního dokumentu. Židovská rodina Wolfových z Olomouce, určená v červnu roku 1942 k deportaci do Terezína, se cestou na shromáždiště ukryla v chodbě jednoho domu a s příchodem tmy došla pěšky do obce Tršice, kde si předem v tamním lese vybudovala úkryt, do něhož nanosila nepozorovaně nezbytné věci k přežití. V lesním úkrytu a potom v několika dalších lesních a zahradních skrýších v okolí Tršic přežili Wolfovi až do osvobození v květnu 1945. Wolfova rodina v té době byla čtyřčlenná. Otec, matka, dcera Felicitas (18) a syn Otto (15). S příchodem do lesního úkrytu si Otto začal psát deník, který není pokusem o literární dílo. Jsou zde v holých, suchých větách zaznamenány všechny údaje – např. o jídle a počasí, o způsobu zásobování vodou a potravinami, kdo byl z vesnice nápomocen atd. Deník je i dokumentem permanentního strachu z prozrazení i dokumentem o lidské schopnosti přežít ve zcela extrémních podmínkách. Koncem dubna 1945 se Otto odvážil do vesnice, protože se domníval, že je po válce. Byl však Němci s dalšími 22 muži zajat, ve stodole zastřelen a spálen. Rukopis deníku zachránila sestra Felicitas. Po padesáti letech jej předala historikům ke zkoumání a k vydání. Kniha i televizní adaptace patří k nejzávažnějším dokumentům o holocaustu, který je srovnatelný pouze s podobným světově známým dílem Deník Anny Frankové.(Česká televize)
Více informacíO pořadu
Pohnuté osudy české židovské rodiny za II. světové války.Dokument vznikl na základě skutečného příběhu židovského chlapce Otty Wolfa, který se spolu s rodiči a starší sestrou ukrýval v letech 1942–1945 v lesních a jiných skrýších v okolí Tršic na Olomoucku. Sled každodenních událostí ve zcela extrémních podmínkách zaznamenával pečlivě každý den do deníku, jehož knižní podoba vyšla teprve po padesáti letech a stala se předlohou pro námět i scénář televizního dokumentu. Židovská rodina Wolfových z Olomouce, určená v červnu roku 1942 k deportaci do Terezína, se cestou na shromáždiště ukryla v chodbě jednoho domu a s příchodem tmy došla pěšky do obce Tršice, kde si předem v tamním lese vybudovala úkryt, do něhož nanosila nepozorovaně nezbytné věci k přežití. V lesním úkrytu a potom v několika dalších lesních a zahradních skrýších v okolí Tršic přežili Wolfovi až do osvobození v květnu 1945. Wolfova rodina v té době byla čtyřčlenná. Otec, matka, dcera Felicitas (18) a syn Otto (15). S příchodem do lesního úkrytu si Otto začal psát deník, který není pokusem o literární dílo. Jsou zde v holých, suchých větách zaznamenány všechny údaje – např. o jídle a počasí, o způsobu zásobování vodou a potravinami, kdo byl z vesnice nápomocen atd. Deník je i dokumentem permanentního strachu z prozrazení i dokumentem o lidské schopnosti přežít ve zcela extrémních podmínkách. Koncem dubna 1945 se Otto odvážil do vesnice, protože se domníval, že je po válce. Byl však Němci s dalšími 22 muži zajat, ve stodole zastřelen a spálen. Rukopis deníku zachránila sestra Felicitas. Po padesáti letech jej předala historikům ke zkoumání a k vydání. Kniha i televizní adaptace patří k nejzávažnějším dokumentům o holocaustu, který je srovnatelný pouze s podobným světově známým dílem Deník Anny Frankové.(Česká televize)