sk
Na programe televízia - S01E11
Zcela nový žánr, televizní seriál, mohli diváci v Československu zhlédnout poprvé 9. prosince 1959. Jmenoval se Rodina Bláhova, vysílal se živě a měl takový ohlas, že si diváci vynutili další pokračování. Na základě této zkušenosti se tvůrci pustili do mnohem ambicióznějšího projektu, a tím byli Tři chlapi v chalupě. Hlavní představitelé se těšili obrovské popularitě, cestovali se svými postavami po vlastech českých i moravských, inspirovali vznik divadelní hry a dvou celovečerních filmů. Jedním ze scenáristů Tří chlapů v chalupě byl i Jaroslav Dietl, který se od konce 60. let a v následujících desetiletích stal autorem schopným seriál vymyslet i napsat. Dokázal obratně lavírovat mezi požadavky doby a vlastními tvůrčími ambicemi, takže na jeho kontě najdeme tituly jako Eliška a její rod (1966), Byli jednou dva písaři (1972), Nemocnice na kraji města (1977), ale i Žena za pultem a Muž na radnici (1976), Inženýrská odysea (1979) nebo Okres na severu (1981). Málokterý režisér je tak spjat se seriálovou tvorbou jako František Filip – od 60. do 90. let jich natočil přes dvacet a většina patří do zlatého fondu ČST – Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Byl jednou jeden dům, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto. I slovenská seriálová tvorba se začala hlásit o slovo na konci šedesátých let a do roku 1975 vznikla celá řada titulů, které jsou zajímavé i pro svoji žánrovou pestrost. Za zmínku stojí Zrkadlo občana Pokorného nebo Straty a nálezy inspirované knihou Jána Soloviče. Seriálovou televizní událost přineslo na obrazovku brněnské studio: po letech, kdy převažovala konvenční témata s důrazem na propagandu, byla komedie Slovácko sa nesúdí osvěžením. Léta osmdesátá dala vzniknout jednomu ze zásadních seriálů – Sanitce. Zúročily se v něm zkušenosti, které Československá televize nabrala za svoji, tehdy třicetiletou, historii. Hubačův emotivní scénář pracuje s uvěřitelnými postavami, Šajmovičova kamera vše moderně snímá a režisér Adamec citlivě vede herce. Po listopadu 1989 stála Československá televize před nelehkým úkolem začít vytvářet seriály, které by jednak reagovaly na novou společenskou situaci, ale také se přiblížily mezinárodní tvorbě, která se v osmdesátých letech – i s příchodem satelitní televize a nových konceptů – dost změnila. (Česká televize)
Viac informáciíEpizódy
Na programe televízia - Séria 1Na programe televízia - S01E09
Všetko pre deti. Dokumentárny seriál SR (2021). Kapitoly z dejín československej televíznej tvorby.
Na programe televízia - S01E10
Hraná tvorba byla od vzniku televize jednou z nejdůležitějších součástí její nabídky. Jejímu zaměření a požadavkům na zpracování určitých témat věnovalo vedení vždy značnou pozornost a v průběhu desetiletí se priority, které si Československá televize stanovovala, měnily s ohledem na politicko-společenskou situaci v zemi. V prvních letech vysílání byla úspěchem každá nová televizní hra, která vznikla – omezení přitom nebylo jen technologické, ale i tvůrčí – jak autoři, tak realizátoři se museli nejprve naučit používat specifické prvky televizní řeči. Tvůrčí svoboda 60. let přinesla novou vlnu nejen ve filmu, ale i v televizní produkci. Soliterní inscenace z té doby – Raport A. Moskalyka, Šach mat Alfréda Radoka, Barabášova Krotká nebo Sladké hry minulého léta Juraje Herze – oceňovali nejen diváci, ale porotci mezinárodních festivalů. V náročné dramaturgii pokračovala ČST díky bratislavskému studiu a legendárním „Slovenským pondělkům“. Nejlepší herci, režiséři, ambice neklesnout pod hranici vkusu, to vše je dodnes synonymem úspěchu tohoto projektu. Dalším fenoménem normalizační éry byl cyklus Bakaláři. Nápad Jaroslava Dietla oslovit diváky se ukázal natolik nosný, že všechna studia ČST se podílela na dramatizaci diváckých námětů. Bohužel se studia musela popasovat i s objednávkou dramatických děl z prostředí budování ropovodů, jejichž hrdiny měli být hrdinové socialistické práce. Době navzdory vznikly i inscenace kvalitní – často z pera Jiřího Hubače, připomeňme Ikarův pád a Tažní ptáci, v nichž herecky zářili Vladimír Menšík a Vlastimil Brodský. Teprve rok 1989 znamenal povolení ideologického sevření a návrat zakázaných autorů a témat. (Česká televize)
Na programe televízia - S01E11
Na programe televízia - S01E11
Zcela nový žánr, televizní seriál, mohli diváci v Československu zhlédnout poprvé 9. prosince 1959. Jmenoval se Rodina Bláhova, vysílal se živě a měl takový ohlas, že si diváci vynutili další pokračování. Na základě této zkušenosti se tvůrci pustili do mnohem ambicióznějšího projektu, a tím byli Tři chlapi v chalupě. Hlavní představitelé se těšili obrovské popularitě, cestovali se svými postavami po vlastech českých i moravských, inspirovali vznik divadelní hry a dvou celovečerních filmů. Jedním ze scenáristů Tří chlapů v chalupě byl i Jaroslav Dietl, který se od konce 60. let a v následujících desetiletích stal autorem schopným seriál vymyslet i napsat. Dokázal obratně lavírovat mezi požadavky doby a vlastními tvůrčími ambicemi, takže na jeho kontě najdeme tituly jako Eliška a její rod (1966), Byli jednou dva písaři (1972), Nemocnice na kraji města (1977), ale i Žena za pultem a Muž na radnici (1976), Inženýrská odysea (1979) nebo Okres na severu (1981). Málokterý režisér je tak spjat se seriálovou tvorbou jako František Filip – od 60. do 90. let jich natočil přes dvacet a většina patří do zlatého fondu ČST – Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Byl jednou jeden dům, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto. I slovenská seriálová tvorba se začala hlásit o slovo na konci šedesátých let a do roku 1975 vznikla celá řada titulů, které jsou zajímavé i pro svoji žánrovou pestrost. Za zmínku stojí Zrkadlo občana Pokorného nebo Straty a nálezy inspirované knihou Jána Soloviče. Seriálovou televizní událost přineslo na obrazovku brněnské studio: po letech, kdy převažovala konvenční témata s důrazem na propagandu, byla komedie Slovácko sa nesúdí osvěžením. Léta osmdesátá dala vzniknout jednomu ze zásadních seriálů – Sanitce. Zúročily se v něm zkušenosti, které Československá televize nabrala za svoji, tehdy třicetiletou, historii. Hubačův emotivní scénář pracuje s uvěřitelnými postavami, Šajmovičova kamera vše moderně snímá a režisér Adamec citlivě vede herce. Po listopadu 1989 stála Československá televize před nelehkým úkolem začít vytvářet seriály, které by jednak reagovaly na novou společenskou situaci, ale také se přiblížily mezinárodní tvorbě, která se v osmdesátých letech – i s příchodem satelitní televize a nových konceptů – dost změnila. (Česká televize)
Na programe televízia - S01E12
Na programe televízia - S01E12
Speciální programová nabídka o posledním večeru končícího roku má u nás stejně dlouhou historii jako televize sama. První televizní Silvestr se odehrál už v roce 1953, šest měsíců poté, co bylo zahájeno vysílání. První dva roky mohla televize vysílat živě jen ze svého studia v Měšťanské besedě a živé vstupy doplňovala o filmové dotáčky a krátké filmy – hlavně grotesky. S výjimkou roku 1962 uváděla všechny silvestrovské estrády dvojice Bohdalová – Dvořák. Ve zmíněném roce se přenášel velký zábavný pořad z Hudebního divadla v Karlíně a skončil fiaskem – nepodařilo se udržet časový rozpis a tak půlnoc nastala v polovině písničky, zpívané Ljubou Hermanovou. Nejatraktivnější částí Silvestrů byly pro diváky v první polovině šedesátých let nikoli estrády, ale komedie o stopáži přibližně třicet minut, s předními herci své doby. Není náhodou, že s většinou z nich je spojeno jméno Jana Wericha a režiséra Martina Friče. V roce 1977 dal nový život silvestrovské televizní estrádě Ján Roháč: vybral skvělého konferenciéra – Vladimíra Menšíka – a postavil jej před publikum, složené ze známých herců, zpěváků a televizních pracovníků. Ti se v průběhu pořadu měnili z diváků v účinkující a naopak. Zdánlivě banální změna měla obrovský ohlas a i dnes patří tyto silvestry k nejzdařilejším. Po smrti Jána Roháče na podzim roku 1980 bylo třeba hledat znovu. Tvůrci využívali populární dvojice komiků Kaiser a Lábus, jindy uváděli velkou show Miloš Kopecký a Ivana Andrlová. Televize hledala i nové formy silvestrovského večera: diváci mohli vidět speciální díl pořadu Možná přijde i kouzelník, silvestrovské Televarieté, zábavný pořad z Lucerny, který v podstatě představoval speciální vydání zábavných relací Karla Šípa a Jaroslava Uhlíře. Asi není nutné příliš připomínat, že silvestrovský televizní program v roce 1989 byl výjimečný a postavil na hlavu všechny pečlivé plány a přípravy. ČST měla sice, ostatně jako obvykle, připravenou velkou estrádu, kterou uváděli Jan Rosák a Dagmar Veškrnová, ale vzhledem k politickým událostem stěží mohla jít na obrazovku. Doba se během několika týdnů natolik změnila, že se ČST rozhodla k velké improvizaci a nabídla studentské čtyřhodinové vysílání. K velkému silvestrovskému zábavnému pořadu se Československá televize vrátila v poslední rok a den své existence v roce 1992. Byla to show poněkud zvláštní a do určité míry smutná. Diváci v ní viděli například Miloše Kopeckého a Jiřího Líra s nostalgickým přípitkem, o skeče se starala trojice z divadla Semafor – Miloslav Šimek, Jiří Krampol a Uršula Kluková. (Česká televize)
O programe
Zcela nový žánr, televizní seriál, mohli diváci v Československu zhlédnout poprvé 9. prosince 1959. Jmenoval se Rodina Bláhova, vysílal se živě a měl takový ohlas, že si diváci vynutili další pokračování. Na základě této zkušenosti se tvůrci pustili do mnohem ambicióznějšího projektu, a tím byli Tři chlapi v chalupě. Hlavní představitelé se těšili obrovské popularitě, cestovali se svými postavami po vlastech českých i moravských, inspirovali vznik divadelní hry a dvou celovečerních filmů. Jedním ze scenáristů Tří chlapů v chalupě byl i Jaroslav Dietl, který se od konce 60. let a v následujících desetiletích stal autorem schopným seriál vymyslet i napsat. Dokázal obratně lavírovat mezi požadavky doby a vlastními tvůrčími ambicemi, takže na jeho kontě najdeme tituly jako Eliška a její rod (1966), Byli jednou dva písaři (1972), Nemocnice na kraji města (1977), ale i Žena za pultem a Muž na radnici (1976), Inženýrská odysea (1979) nebo Okres na severu (1981). Málokterý režisér je tak spjat se seriálovou tvorbou jako František Filip – od 60. do 90. let jich natočil přes dvacet a většina patří do zlatého fondu ČST – Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Byl jednou jeden dům, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto. I slovenská seriálová tvorba se začala hlásit o slovo na konci šedesátých let a do roku 1975 vznikla celá řada titulů, které jsou zajímavé i pro svoji žánrovou pestrost. Za zmínku stojí Zrkadlo občana Pokorného nebo Straty a nálezy inspirované knihou Jána Soloviče. Seriálovou televizní událost přineslo na obrazovku brněnské studio: po letech, kdy převažovala konvenční témata s důrazem na propagandu, byla komedie Slovácko sa nesúdí osvěžením. Léta osmdesátá dala vzniknout jednomu ze zásadních seriálů – Sanitce. Zúročily se v něm zkušenosti, které Československá televize nabrala za svoji, tehdy třicetiletou, historii. Hubačův emotivní scénář pracuje s uvěřitelnými postavami, Šajmovičova kamera vše moderně snímá a režisér Adamec citlivě vede herce. Po listopadu 1989 stála Československá televize před nelehkým úkolem začít vytvářet seriály, které by jednak reagovaly na novou společenskou situaci, ale také se přiblížily mezinárodní tvorbě, která se v osmdesátých letech – i s příchodem satelitní televize a nových konceptů – dost změnila.
(Česká televize)