en
Modrá krev
S01E07 - Colloredové
Rod knížat a hrabat Colloredů se objevuje na historické scéně už před tisícovkou let v Itálii. Mansfeldové ještě o století dříve. Do Čech se Colloredové dostali za třicetileté války a usadili se na panství a zámku v Opočně. Po Vítězném únoru ve století minulém všichni do jednoho tuto zemi opustili. Dnes jsou tady zpět aspoň někteří. Na počátku 11. století získal praprapředek rodu Liobard Colloredo hrad Mels ve Furlandsku. To je poblíž dnešního italského Terstu. Zde později vystavěli hrad Colloredo. Na počátku 13. století se rod rozštěpil do několika větví. Po zavraždění Albrechta z Waldsteina a jeho druhů získali bratři Jeroným a Rudolf Colloredové v roce 1636 panství Opočno zkonfiskované dědicům Adama Trčky z Lípy, zavražděného spolu s Waldsteinem.(Česká televize)
More informationEpisodes
Season 2
Wratislavové
Některé šlechtické dynastie se mohou pyšnit tím, že jsou příbuzní královského rodu Přemyslovců. „Nás, co jsme s nimi spojeni po přeslici, je více. Ale potomci Přemyslovců po meči jsou jediní: Wratislavové,“ říká průvodce pořadem František Kinský. Podle legendy jsou Wratislavové levobočními potomky samotného knížete Wratislava II, který byl roku 1086 korunován prvním českým králem. Je to sice jen legenda, ale opírá se i o skutečnost, že v jejich erbu je heraldicky vzácná pohanská koruna i knížecí plášť jako jeho přikrývka. Černá barva v polceném štítu má signalizovat nemanželský původ. Jiná verze však praví, že štít býval červenostříbrný, avšak stříbrná barva lety zčernala. První historicky doložený Wratislav získal v polovině století patnáctého statek Mitrovice u Sedlčan a stal se purkrabím Pražského hradu u krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1627 byli Wratislavové povýšeni do stavu svobodných pánů, o dvě desítky let později stavu hraběcího. V Mitrovicích už dnes žádné stopy Wratislavů vidět nejsou. Avšak jinde jich je dosud mnoho. Rodové heslo Wratislavů neznáme. Možná ani nikdy neexistovalo. Ale hrabě Evžen vzpomíná, jak mu jeho otec a otci zase jeho děd vždy říkal: „Pokud něco děláš, dělej to tak poctivě, aby ses sám sobě mohl podívat do očí.“ Klidně by si toto heslo mohli Wratislavové přidat do erbu.(Česká televize)
Belcrediové
A od Pána učiněno jest toto. Nebo jinak: A vše učinil Bůh. Rodové heslo Belcrediů. Ve století minulém Bůh mnohdy musel přivírat oči nad příkořím, které se dělo rodu Belcrediů i mnoha rodům dalším. Nezbývá si než přát, aby už vše zlé patřilo jen minulosti... Kořeny starobylého šlechtického rodu s tisíciletou historií, o kterém si dnes budeme vyprávět, najdeme až v Itálii. Historie rodu Belcredi se začíná psát před více než tisíci lety. Montalto se hrdě tyčí na vysokém kopci nad řekou Pád, odtud také asi jeho název. Monte Alto znamená v italštině vysoká hora. V pergamenovém manuskriptu z roku 1010 je psáno: “Constantino, nazývaný Gilberto, pochází z místa zvaného Belcredo “, což měl být hrad nebo věž, podle které tento rod dostal své jméno. Italští historikové soudí, že to byl potomek staré langobardské šlechty, která ovládla Itálii v 6. století. V chrámě Santa Maria del Carmina v Pávii spočívají předci tohoto rodu dodnes. Významně také zasáhli do historie zdejší univerzity, založené roku 1361 Karlem IV. Roku 1474 byli Belcrediové povýšeni milánským vévodou na hrabata z Montalta v přímé linii. Do Čech, přesněji řečeno na Moravu, se Belcrediové dostali v polovině 18. století. Tehdy si vzal Antonio Belcredi baronku Marii Theodoru z Freyenfelsu, a tak zdědili statek Líšeň a získali též Jimramov. Roku 1769 byl tento Antonio, po česku už Antonín, povýšen Marií Terezií do českého hraběcího stavu a získal inkolát v českých zemích, tedy domovskou šlechtickou příslušnost.(Česká televize)
Mensdorffové-Pouilly
V jejich erbu je modrý lev s červenou zbrojí. Jejich rodové heslo zní: FORTITUDINE ET CARITATE, tedy statečností a láskou. Mezi jejich předky patří i britská královna Viktorie. A přestože původem pocházejí z Francie, tady v Boskovicích se usadili už v předminulém století. Potomci rodu Mensdorff-Pouilly žili a žijí nejen u nás a v dalších zemích Evropy, ale také v Severní i Jižní Americe i v Asii. K jejich příbuzným patří Sternbergové, Czerninové, Kinští, Wratislavové, Thurn-Taxisové, Strachwitzové, Salmové a také britská královna. Bylo na čase se s nimi seznámit. Obec Pouilly leží dodnes na řece Máze v Lotrinku. První zmínka o rodu je z roku 1395. Roku 1790 hrabě Albert-Louis de Pouilly s rodinou utekl do Čech před francouzskou revolucí. Jeho synové Albert a Emmanuel přijímají další příjmení Mensdorff. Roku 1818 byl rodu Mensdorff-Pouilly v Rakousku udělen titul hraběte, český inkolát získali o dvacet let později. Inkolát – to je příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, tedy jakési šlechtické občanství. V zemích České koruny a Rakousku inkolát mimo jiné opravňoval k nabývání významných nemovitostí neboli deskových statků. Vlastnictví takového statku teprve opravňovalo jeho majitele k účasti na zemském sněmu a možnosti zastávat zemské úřady. Inkolát se získával výslovným udělením zemského sněmu a později jen od panovníka, další členové rodu jej pak získali dědičně.(Česká televize)
Liechtensteinové
Kořeny rodu Liechtensteinů sahají až do poloviny 12. století. O století později se objevuje první z Liechtensteinů na našem území. Oldřich z Liechtensteina, básník i voják, klasický hrdina své doby. Nejprve bojoval spolu s českým králem Přemyslem Otakarem II., později se proti němu obrátil. Otcovský vzor kopíroval syn Otto, s Přemyslem Otakarem II. byl na tažení v Prusku, v bitvě na Moravském poli byl jeho soupeřem on i jeho bratr Jindřich. Ten však ještě předtím získal roku 1249 od panovníka Mikulov. Na konci 15. století se Liechtensteinové zařadili mezi nejbohatší moravské šlechtické rody. V době největšího rozmachu vlastnili více měst a panství, než je dní v roce. Více než sedm století dlouhé působení rodu Liechtensteinů na Moravě a v Čechách rázně přerušily dekrety prezidenta Beneše, kterými byl roku 1945 lichtenštejnský majetek zestátněn. Marně tehdy lichtenštejnský dům podával soudní odpor. Byli zařazeni mezi Němce, ačkoliv fakticky byli lichtenštejnští státní občané. Mateřská řeč němčina je v očích našich soudů usvědčila. A únorový převrat roku 1948 obrátil celou justici naruby… Slovo právo fakticky přestalo existovat. Putování za Liechtensteiny nás logicky zavede až do jejich knížectví ve Vaduzu. Právě slaví již rovné tři století své existence. V čele státu stojí od roku 1989 Jeho Jasnost kníže Hans Adam II. Nyní je již jen formální hlavou státu, neboť vladařské pravomoci předal před pár lety svému synovi Aloisovi. Lichtenštejnsko-česká společná historie je delší než 700 let. Jan Adam II. je synem knížete Františka Josefa II. Liechtensteina a kněžny Giny. Narodil se v roce 1945 v Curychu, vyrůstal s rodiči v rodovém sídle na hradě Vaduz, kde žije doteď. Studoval ve Vaduzu, Vídni, absolvoval Univerzitu ve švýcarském St. Gallenu. Oženil se roku 1967 s hraběnkou Marií Aglae, rozenou Kinskou. Mají spolu tři syny a dceru: prince Aloise, prince Maximiliana, prince Constantina a princeznu Tatjanu. Výrazně se zasloužil o hospodářský vzestup Lichtenštejnska, který stále pokračuje. Dnes je to nejbohatší panovnický rod v Evropě. Podle časopisu Forbes se jeho majetek odhaduje na 5 miliard dolarů.(Česká televize)
About show
Šlechtické rody jsou přímým pojítkem českého národa s jeho vlastní historií jako součást kulturního dědictví naší vlasti a jsou to ti, kteří na svou skutečnou vlast nezanevřeli a i bez oficiálních šlechtických titulů se dále starají o mnoho kulturních památek.Hrabě František Kinský v dokumentární sérii provází spletitými životními příběhy české aristokracie, které poznamenaly nelehké zážitky z minulého režimu. Tímto cyklem Česká Televize vrací povědomí národu o jeho společné historii a ukazuje obrovskou pokoru, vědomí tradic i skutečných hodnot a zároveň i zodpovědnost za svěřený rodinný majetek, které jsou šlechtě vlastní a právem se ve vyspělých státech řadí k elitám národů. Spatříme i tu pověstnou noblesu jejich sídelních zámků a hradů. Poznáme přesně ty hodnoty, které v dnešní překotně konzumní době tak moc postrádáme.Mnozí z nejmladší generace aristokracie vyrostli v exilu a někdy ani neznali rozmanitou historii země předků. Po sametové revoluci se vrátili, převzali rodinné dědictví, které pro další generace pečlivě opečovávají a vracejí život tam, odkud měl v minulosti navždy zmizet. Jak se vyrovnávají s českým prostředím? Jak náročné je dostát rodinnému krédu v době, kdy čest již není na špici společenského zájmu?(ERTik)